BárbUSA, Utah, Goblin Valley State Park
We finally explore our dream location… And we loved it!
Photos by Sierra Marie Saez
We did our best to look like THIS after one hell-of-a day and almost sleepless night without any beddings in Yurt #1.
Our story in Czech
Náš den v Goblin Valley State Park nemohl být bizarnější, ale o to zase kouzelnější…
•
Přijeli jsme do pustiny bez signálu a civilizace něco málo před polednem. Naše Yurt #1, kde jsme měli strávit noc, ještě nebyla připravena a my tak měli čas do 3 PM. Alespoň jsme ji omrkli z dálky a všimli si ohniště, o kterém jsme neměli ponětí.
•
Nechtělo se nám, ale nakonec jsme se rozhodli, že si zajedeme 36 mil tam a zase zpět do “osady” Hanksville pro buřty, pivo a tak. (Taková cca 110 km detour, no) Jídlo jsme sebou měli, nemyslete si, ale nic vhodného na pořádnou grilovačku, kde jsme bychom byli jen my, oheň a hvězdy…
•
Hanksville není moc osadaJe to spíš jedna “main street”, na kterou kolmo navazuje “center street”, kde jsou rozbořená stavení, vraky retro aut, kostelík a fungl nová škola (???) včetně žlutého busu a park plný obytných přívěsů. Tohle je totiž ta Amerika… “Tos nepopsala moc autenticky a nevyzní z toho, že to tam vypadalo jak vymlácená benzínka a město duchů!” A maj tam i hřbitov. Otázka, jak moc je vytěžovaný…
•
Našli jsme market (Bull Mountain Market), vypadal jako vystřižený z Walking Dead, akorát teprve čekal na vyrabování
•
Shellka – selfservis a obchod zavřený.
•
Další pumpa – Sinclar – Dinocare. S plechovejma dinosaurama na skále, ve které byl mimo jiné vysekaný vchod dovnitř. No tak to zkusíme. Při nejhorším se probudíme v Hory mají oči 3
•
Hele – maj’ toho hodně, ale nic, co by se podobalo masu.
•
Šla jsem se zkusit zeptat, protože krom toho, že vás cestou na restroom (záchod, mamko) sledují kamery, jdete kolem obřích lednic a mrazáků…
”Dobrý den, je nějaká šance, že máte COKOLIV na opejkání?”
”No, mám tady párky na hot dogy – obyč nebo s cheddarem a jalapeños!”
“”
•
“A mohla bych je vidět, prosím?” (Abych se ujistila, že nejsou z rozemletých zbloudilých Evropanů.)
•
A tak si spokojeně vezeme zpátky: paklík 4 piv se sloganem “The Champagne of Beers”a oříšek
.
•
Cestou zpátky v autě: “Ty voe!!! A jak nasekáme to dřevo???”
•
Zpátky ve visitor’s center kupujeme dřevo (sekyrky pořád nemáme!), pohledy, malý aloe vera gel na spálené nosy, podpalovací kvádříky a něco, co má duhově obarvit oheň – “Pro dětičky!”
•
Obsluhuje nás sympatická mladá Arménka.
“Nemáte tu náhodou sekyrku na půjčení?”
“Mám jednu malou u sebe v autě, bydlím tady v parku v ranger rezidenci. Nechám vám ji na prahu yurty po skončení šichty. Po čtvrté.”
Pak nám špatně naůčtuje aloe vera gel, milonkrát se omlouvá a slibuje, že sekyrku donese.
•
Je půl třetí. Jdeme mrknout dovnitř yurty.
•
“TADY NEJSOU ŽÁDNÝ DEKY, POLŠTÁŘE, NIC?” O tom při rezervaci a důležitých pokynech nic nepsali. Jen, že dovnitř nesmí zvířata. Ale dávalo by to smysl – jsme v kempu
•
Naivně sedíme v autě před yurtou a do tří čekáme, jestli ještě někdo nepřiveze čisté věci na spánek.
