BárbThe Czech Republic, The Senses + Srbsko + Kotelna 55
WEDDING DAY
Photos by Teru Menclová / Production by Yes&Yes / Flowers by Mat Flowers / Sweet by PunkRockCakes / Savory by Sweet & Pepper DAYS / Rings by 27JEWELRY / Dress by Denisa Dovala / Crown by ISIS Jewellery / Make-Up by Martina Knížová / Hair styling by Míra Kozák / Hair color+cut by Michaela Drbohlavová from Hairborn / Nails by The Nail Shop
Je to tady! Náš velký den… Poslední single noc usínám překvapivě co-by-dup a spím celou noc. Budím se okolo půl sedmé – sama a bez budíku. V klídku si dám snídani, zabalím poslední věci a volám si UBER. Pólík mi ještě stihne lípnout pusu a říct mi, že je nervózní. Praha je po sedmé ještě prázdná a do The Senses dojíždím o něco dřív. Dám si v klidu kávu a kochám se. Šaty a všechny doplňky jsem si připravila den předem a tak mám chvilku času než mi přijede Míra udělat vlasy a Marťa nalíčit. Než přijede mamka s babi, Katie, Teru a Filip s celou jeho crew. A než mi Aki přiveze toho mého ženicha!
No, nervozita se stupňuje úměrně s počtem lidí v místnosti. Na malou běhám snad co pět minut a všichni ze mě mají srandu! Přijíždí mamka, babi a Katie. Dávám si Prosecco, pro které jsme ještě včera večer jeli do Kaufu :D (protože v Albertu jsme na něj zapomněli a v Penny neměli). Na hlavě mám něco, čímž se hodně blížím ovčí babičce a make-up stále čeká na finální třešničku – metalickou bordó rtěnku. Je tedy čas obléknout šaty, kde mám tak krátký zip, že do nich lezu ve stojící póze Supermana. Mamka mi dopíná zip a zdá se, že je na měkko. Babička brečí celou dobu…
Je čas se rozloučit. Ale ještě před tím mi Katie podává dárek, který s Aki pořídily na Le Marketu – jednorázovou tetovačku jednorožce od Lény Brauner. Grabnu ji a objímám! Chvilku to trvá ale jednorožce mám na noze! Bude se mi skvěle hodit k lodičkám. Loučíme se a Katie veze mami a babi na autobus a sama se jej chystá zorganizovat. Na místo obřadu totiž svatebčané razí retro Škoda 706 RTO busem. Trošku mě stresuje, jak to s tím busem nakonec bude. Vlastně nás to stresuje celou dobu… Tak snad.
Z poza závěsu vykukuje Martina z Mat Flowers a instruuje mě, že květina je OPRAVDU težká, protože je v ní zakomponovaný krystal od taťky. To značí, že za chvíli si pro mě přijde Pólík. OK, teď jsem nervózní a když se zpětně koukám na fotky, je to vážně vidět… Přes sklo bio krbu, který v The Senses mají, vidím jeho nohy. Chvíli stojí a pak odhrnuje závěs. „Čaaaaaauky…“, říkám. „Tyjo, ty vypadáš jako ledová princezna!“, odvětí Pólík s úsměvem od ucha k uchu, objímáme se a pořád si něco milého špitáme. „Tyjo, já chodím celé dopoledně čůrat…“, svěřuji se a celá crew se začne smát :D „Doufám, že to video nebude se zvukem“, směje se mi Pól. „Našel jsi dáreček?“, špitnu a potutelně se usmívám“. Pól vytahuje z kapsy saka malou krabičku. „Tys to sbalil a ani ses nepodíval?!“, směju se! V krabičce je malá náušnice z bílého zlata, která ladí ke snubnímu prstenu. „Jéé, já si říkal, že ani neřešíš, jakou náušnici si vezmu. Nandáš mi ji?“, požádá mě. Jenže moje ruce se TAK klepou, že to prostě nedokážu. Takže šroubek si musí Pólík nasadit sám. Ach…
Rychle se spolu párkrát vycvaknem a já si až při prohlížení fotek uvědomuji, jak nádherně se na mě celou dobu koukal <3
Přichází Aki (úplně dojatá <3), objímáme se a nasedáme spolu s Pólíkem a Teru do naší Toyoty. Ještě předtím mi stihne vítr ztrhnout závoj a tak moje krásně uhlazené vlny získavají svůj messy beach look, který je vlastně celkem fajn! :D Cesta příjemně utíká, občas to s náma cukne, ale víceméně se dobře bavíme.
Přijíždíme do lomu a k našemu zděšení jsou všude hasiči a trénují horolozčení! „Dobrej, co kdybychom slanili dolů nevěstu???“, celý sbor pokřikuje s úsměvem od ucha k uchu. Normálně tyhle kecy nesnáším, ale teď se vlastně docela směju :D No nic, je vedro k padnutí. Kde jsou ty MRAKY??? A proč mám pod sukní tolik brouků? :D Aspoň, že ta Toi Toika je na svém místě!
Ach, jak jen to ty Yesky dělají??? Obřadní místo i chill-out zóna je dechberoucí! Jak proboha stihly postavit ve dvou křehkých dívkách týpí z březových kmenů? A ten koberec u skály <3 LÁSKA! Hledáme s Pólíkem úkryt, aby nás nikdo neviděl. Zacházíme za roh k velkému kameni. Na jeden z nich si dřepnu a vypadám šíleně. Stresuju, že mi padá závoj a že mi rozcuchal vlasy, jdu 2x čůrat a Aki si ze mě dělá srandu a fotí mě s T-Mobile powerbankou :D Nejvíc LOL fotka. Na pár fotek mrkněte tady: klik, klik a klik a bonusové selfie.
fotila Aki na Olympus OM-D
Stihne nás ale cvaknout i na Olympus a ukazuje mi, jak vypadáme, což mě trošku uklidní. Taky mi pořádně upne závoj, na který je třeba se dívat jenom z dálky :D
Volá mi matrikářka, kde jsme, že nás nemohou najít. WTF?! Člověk jim pošle 3 měsíce dopředu parcelní čísla a oni jsou jinde… Nicméně dorazí akorát na začátek obřadu – ve 13:00. Jenže bus nikde. Yesky taktně běhají za Aki a nám nic neříkají a s ničím nás nestresují. Nicméně i tak cítíme, že se něco děje. Řidič měl za úkol cestu nastudovat, projet si ji a v případě problémů dát dopředu vědět. CO MYSLÍTE, ŽE TEN BÍDÁK UDĚLAL? Nic, což znamená, že ho terén překvapil a odmítl jet. Prostě se zastavil, začal strašit lidi a tak. Když urážka překročila mez a na Katie už toho bylo noc, zvedl se můj táta. Znám to teda jenom z vyprávění, ale to muselo být něco! :D Nicméně autobus dojel těsně pod vrchol. Dobrá práce, tati! „Já budu mít odřenej celej (v)LAK?“, bědoval řidič. Ivo: „Jakej VLAK, když jedeme busem?“ :D
„Vy jedete hodinu a půl busem a nezvládnete si nandat snítky???“, spouští rychlou akci Aki s Katie. Vidíme, jak Ivík dobíhá s prstýnky a naším směrem míří Pólíkova mamka a naši rodič. „Musíme začít.“, oznamují nám mile Yesky. Zatím, co Pólík a jeho mamka už pádí, Katie mě rychle kontroluje a já se zdravím s našima. „Ten bus si ještě vyřídíme, Báro!“, vyhrkne celý rudý táta a já nevím jestli brečet nebo se smát. „Prosím tě nech toho Jirko, …“, říká prosebným hlasem mamka. Typický táta! Nicméně nic horšího už nás asi nepotká, takže to máme za sebou a jdeme k „oltáři“. Cestou mlčíme, ale já se zubím od ucha k uchu, mám pocit, že mi padá závoj, šlapu si na šaty a celá teču. Nevidíme uličku a trošku se motáme :D „Čauky! Jé, krásný šaty! Ahóój!“, zubím se a všechny zdravím. Určitě mám zamotanej závoj. Ale jsem absolutně nepohyblivá, protože sukni mám o 10 cm delší a kytku o 2 kila těžší :D Naši mě předávají Pólíkovi. Otočíme se na sebe a zubíme se. Kytarista dohrává akustickou verzi znělky z Jurského parku – moje překvápko. „Mohu nevěstu a ženicha poprosit, aby nám věnovali pozornost…“, oznámí matrikářka, tak se trošku neochotně otáčíme na oddávající. Ale myšlenka jsme spolu a celý obřad se mačkáme za ruku a hladíme malíčkama. Oddávající má krásný proslov. O historii lomu Chlum, o poštolkách, které zde sídlí, o přírodě a její síle. „Ano“, řekne Pól. „Anóóóó!!!“, vykřiknu a zvednu při tom kytku nad hlavu. Ano, to bych nebyla já :D Ozývá se smích :) Čekám, že si dáme malou hubičku, ale Pólík mě zlíbá tak, že mám neslíbatelnou Lime Crime rtěnku na bradě!!! A na všech skupinkovejch fotkách – chudák Teru :D
Přichází gratulace. Celou dobu se držím a nebrečím, ačkoliv Pólík malinko slzí. Ale pak uvidím ségru, která řve jak želva (určitě už od autobusu) a bulím taky. Děkuju Martě za tu mega-ultra voděodolnou řasenku! Doobjímáme se a už je připraven špalír. Za křiku a potlesku na nás padají semínka a ptačí zob a my jsme šťastni! A určitě budou i ptáčci!
„Hoďte tato semínka lásky a štěstí na nevěstu a ženicha. Nejen ptáčci Vám poděkují.“
Zatím, co svatební hosté mají na programu drobné občerstvení skládající se z úplně epických mini quiche(ů) (Loraine se slaninou / Špenátový s artyčoky a sýrem / Lososový se sýrem Philadelphia), mísy hroznového vína (kterou si zamiloval nejvíc malý Fanánek) a Proviant limonád od Sweet & Pepper DAYS , chilling a focení na Polaroid, my se vydáváme do nejspodnějšího patra lomu udělat nějaké fotky a záběry do videa.
A upřímně, pokud bych mohla něco udělat jinak, asi bych focení nechala úplně na večer (ale to už bychom byli ve městě a my si přáli mít fotky z lomu) nebo až na další den. Je to zvláštní, ale jak bylo parno, nikde žádný stín a trošku jsem se stresovala tím, že máme nahoře hosty – zda mají dostatek jídla, pití, sezení a tak – byla jsem trošku víc v křeči a malinko nesvá. Ani jsem moc fotit nechtěla, nevymýšlela jsem různý opičárny, jak jsem zvyklá a tak. A pořád jsem měla pocit, že mi padá závoj :D Měla jsem ho servat hned na začátku. A to celé mě pořád malinko mrzí. Děkuju Pólíkovi za jeho trpělivost s mýma poznámkama a stresama. Po 45 minutách čekání na stín jsme to prostě prubli na slunci. No a cestou zpátky jsme narazili na epickej stín pod obří skálou, který tam byl celou dobu…
Jakmile jsme došli nahoru, hodila jsem se do pohody. Zblajzla jsem si quiche, dala si limču, vycvakli jsme se se všema na Polaroid a po chvilce vypravili autobus na zpáteční cestu. A pak se to stalo – ta chvilka, kdy byli všichni spokojeně na cestě a my mohli vydechnout a cvaknout s Teru pár záběrů v týpí a u srázu. A taky, že tyhle fotky jsou moje nejoblíbenější, protože to z nás všechno spadlo a během minutky bylo hotovo!
Nasedáme do naší Toyoty a drandíme na místo párty :) Hosté nám nenechali ani jednu limonádu (a nedivíme se jim, v tom parnu a po té cestě :D), takže se dělíme o půl lahvičky minerálky, která teplala 2 hodiny v autě, a ládujeme se kišema. Pól po Messengeru vyzvídá, jak jde cesta autobusem a my s holkama klábosíme. Společně si pak promítáme znovu a znovu celý obřad a pokaždé přijdeme na nový poznatek! Ach, jak my se těšíme na video <3 Dorážíme a Míša z Yes & Yes nám hned podává vodu <3 Ach, děkujeme! Těšíme se, že budeme mít ještě chvilku sami, ale najednou slyšíme takový polochcípavý zvuk motoru. Kolem se prokodrcá bus a začínají vystupovat hosté. Podávám vodu vyprahlé babičce. Hned na to ale už máme v ruce panáka a spolu s Terezkou a Míšou ho kopneme do sebe. Juhů a už můžeme dovnitř.
Nedýchám. Je to TAK překrásné! Princezny z Yes & Yes a víly z Mat Flowers se vážně překonaly! Nastříkaní zlatí a mědění dinosauři ve všech velikostech – od pidi na každém talíři přes střední na hlavním stole až po obrovského Brontosaura u fotokoutku – je pak práce mě a Pólíka, na kterou jsme náležitě pyšní :)
Všichni se k našemu překvapení poměrně rychle usazují* a tak nenápadně šťouchnu do Pólíka: „Lásko, tak to uvedeš a já pak všechno vysvětlím?“. K mému druhému překvapení se Pólík zvedá a cinká na skleničku <3 Miluju ho!
*Ale jo, s mamkou vypadáme spoko! :D
Já k tomu doplňuji takové ty organizační věci, třeba že jsme mysleli na všechny a pochutná si na naší svatbě vegan i vegetarián. <3 Náš slaný bar od Sweet & Pepper DAYS je TAK chutný – nevím co si mám dát dřív! Jestli naprosto epické Wonton Caesar košíčky nebo „Rose“beef bites nebo Lasagne (a teď jaké – bolognese nebo špenátové? :D) nebo Pečené batáty s restovanou smetanovou kapustou a cheddarem nebo Beef bourguignon? Nakonec si klasicky dávám mix všeho. Tím, že je to domácí a z opravdu dobrých surovin, jsem po půlce talíře přecpaná k prasknutí. Ob Pólíka slyším taťku, který si libuje, jak je jídlo výborný a neustále ho Pólíkovi chválí <3 Jak dobře jsme vybrali a tak. No a to nakonec nebyla ta svíčková, za kterou furt loboval ;) Ha! Jedna nula pro nás :))) Obecně naše zkušenosti s Alenkou z bistra byly úžasné – od první chvíle naslouchala tomu, co chceme – že milujeme italskou kuchyni, burgery a mexiko a připravila pro nás s rodinou to nejbáječnější menu od ranní svačiny do autobusu (Kuřecí řízečky v domácí tortille na mexický způsob a veganskou variantu s hummusem :)) přes tři druhy mini quiche v lomu až po odpolední savory bar v Kotelně a večerní grilování. Moc moc děkujeme!
Sladký bar vypadá jako umělecké dílo a ruka Punk Rock Cakes se prostě nezapře. Tuhle nádheru obdivoval každý a chodil se nás ptát, co z toho je vlastně vůbec jedlé :)) Cukrovinky totiž často připomínaly nerosty a minerály, které nám na svatbu zapůjčil taťka se Standou aka duo Nerosty.cz. Nejoblíbenější byly tradičně Cake Pops, které taky miluju <3 Mimo tyhle skvělé „kuličky na tyčce“ jsme na sladkém baru měli makronky ve dvou variantách – slaný karamel a máta s čokoládou, citrónovo-mangové cupcakes, pralinky s Baileys náplní, hexagonové sušenky a pusinky s jedlým zlatem.
„Jsem si cestou domů do ruky vzala 3 ty kuličky na tyčce a tu hexagonovou sušenku. Ráno jsem ji našla v kabelce, tak jsem se musela smát a dát si ji ke snídani napůl s Hankou. Byla výborná!“, vyprávěla nám už asi 3x Katie a Ivík přitakával, že si do ruky do Uberu taky pár věcí nabral! :D
Dort měl obrovský úspěch. Jakože fenomenální. Dostávaly jsme na něj chvály v Messengeru ještě pár dní po dni D! Ono co jiného byste čekali od ultra čokoládového mud cake s vanilkovým mascarpone a čerstvými malinami!
První tanec a naše oblíbená písnička z Grey’s Anatomy. Pólík mi prozpěvuje do očí a já jsem šťastná! Bum! Vystřelí konfety, které jsem kupovala, a první, co vidím je, že NEJSOU zlaté! Na obalu bylo psáno něco jiného… Ale zdrží mě to jenom chvilinku, to bych nebyla já, a zas si užívám tu krásnou chvíli.
Část chilluje venku před Kotelnou, část tančí a všechno krásně a v poklidu plyne. Takže je čas začít nalévat Aperol Spritz a rozpálit venkovní grill, kde je pro hosty připravena stanice „Make Your Own Burger or Hot Dog“. Kroužek okolo stánku se pomalu začíná zvětšovat :) A po chvilce už první burgery padají do bříška. Mňam!
V tomhle čase se s Pólíkem hodně míjíme a obcházíme všechny hosty, kecáme, smějeme se a tak, což je skvělý, ale na druhou stranu mě to vlastně zpětně trošku mrzí, že jsme se víc nevěnovali sami sobě nebo že nás foto+video parta nevytáhla někam dál než jen před Kotelnu na večerní session, kde bychom alespoň pidi chvilku byly skoro jenom my dva. Nicméně se ale bavíme, v ten moment je všechno skvělý a máme party-of-our-life! Takže vlastně všechno v pořádku :)
Z šatů mi padají perličky a odstává odpáraná krajka. Jak jsem si totiž tu 4 kg kytici opírala o trup, abych ji vůbec zvládla nést, povedlo se mi tím trošku „odrovnat“ moji róbu, čehož jsem si zvládla všimnou až nějakých 8 hodin po. Látka s absencí elastanu mi díky absolutnímu vedru začíná trošku vadit a různě se stáčet a krabatit, tak se rozhodnu, že je čas hodit se do něčeho víc na pohůdku :) Posílám Denise Dovala obrovské díky za ty nejkrásnější svatební šaty přesně podle mých představ a snů (a za velkou trpělivost při hledání té správné kombinace látek) a nezapomenu připomenout, že se ještě uvidíme na repair session :D <3 Ale my si to vždycky umíme udělat hezký spolu.. a prokecáme několik hodin. No, ale to už jsem v komíně, kde mi princezny pomáhají ze svatebek a já pak natahuji krajkové šaty (z Coachella kolekce) a flitrovanou bundičku French Connection.
Kytku jsem původně házet nechtěla, ale ona-ví-kdo, mě nakonec těma svejma očima přesvědčila, že o to nechci přijít. Já. A možná i zbytek holek. A jsem ji za to tak moc vděčná <3 Z házení máme totiž nejlepší hyperlapse ever :D „Tak si s pugéter párkrát takhle pohoupej, ať to stihnu vzít na kameru.“, říká mi Filip a já ho poslouchám. Dvakrát si zlehka houpnu, následně květinu zvednu do úrovně oči a z mně neznámého důvodu jakoby zamířím a pak na to jdu á la hod koulí/oštěpem/diskem a s kyticí udělám dva rychlé kruhy a vyhodím. Musím se smát, když vidím všechny holky pod schodama, které to přeletí a spadne přímo na Lucii, která je zrovna na odchodu!!! <3
Nejvíc jsem si ale užila úplně poslední okamžik, těsně před 3:00, kdy jsme na parketu zůstali jen my dva a May nám intuitivně znovu zahrála tu naši… <3
Opravdu z celého srdce bych chtěla moc poděkovat všem, kteří udělali náš den nezapomenutelným <3
